Únor 2015

Jak pracovat s únavou

9. února 2015 v 15:26 Odpočinek
Když člověka přepadne silná únava, je samozřejmě nejlepší si odpočinout, jak jednoduché a prosté. Jenže co když ta únava trvá prakticky neustále nebo je člověku vyčerpáním až špatně? Všimla jsem si na sobě, že existují jednoduché postupy, které pomáhají tu nepříjemnou "bolavou" únavu přeměnit na téměř příjemnou (prostě tu normální) únavu, kterou časem vystřídá pocit jakéhosi osvěžení. To osvěžení může být zpočátku nepatrné, ale cvik dělá mistra a i nejdelší cesta začíná prvním krůčkem… Takže:


  • Člověk má tendenci se únavě (nebo bolesti) vnitřně bránit. Podle mé zkušenosti často uleví přesný opak: Lehneme si na podložku nebo do postele a procítíme veškeré vyčerpání ve svém těle. Vnímáme, jak tělo leží na podložce, uvědomujeme si místa, kde se dotýká podložky a jak se do podložky únavou až propadá (někdy je únava tak silná, že si představuji, že se mé tělo únavou až roztéká). Vnímáme také, jak je unavená naše mysl, jak prázdná je samou únavou, případně pozorujeme myšlenky, které se vynořují jedna za druhou… Pocítit můžeme jak naprostou prázdnotu způsobenou únavou, tak přehršel myšlenek přicházejících a odcházejících, které - pokud do nich vkládáme příliš energie - zpomalují nebo až znemožňují náš odpočinek. Mám zkušenost, že když se člověk únavě podá se vším všudy, nastává posléze výrazně účinnější regenerace. Někdy ale účinek člověk nepocítí na poprvé, je proto lepší zkoušet to opakovaně. Není to žádná práce nebo cvičení, je to zkrátka jen takové vědomé vypnutí…
  • Úžasného pocitu osvěžení lze docílit díky dechu… stačí jen pozorovat nádech a výdech, vnímat, kam se nadechujeme. Automaticky dochází postupně k uvolnění a prohloubení dechu. Druhá možnost se jmenuje "nadechnout se do těla". Nevím, jak to přesně popsat, ale když se "nadechnu do těla", nádech mi přinese nejen kyslík, ale i závan radosti a pocitu živosti. Myslím, že tím hlavním, proč toto tak účinkuje je opět to vnímání sama sebe.
  • K probuzení nové chuti do života a rozptýlení chmur mi velmi pomáhá metoda "Co kdybych vůbec nic nemusela"…jde o to, že si položím otázku: "Jaké by to bylo, kdybych vůbec nic nemusela?" Někdy přijde úžasný pocit jakési vnitřní svobody, chuti se do něčeho pustit… může to trvat jen vteřinku, ale i ta vteřinka může nastartovat velké změny… Je to vlastně jakási variace na metodu pozitivního myšlení (pozitivní myšlení je založeno na tom, že dokola opakujeme věty, které o tom, čeho bychom chtěli dosáhnout mluví jako by to už nastalo, tj. např. "jsem plný energie" v případě, že chceme získat více energie, protože se cítíme unavení). Pozitivní myšlení mi ale nefunguje, protože těm prohlášením prostě nevěřím, ale věta "jaké by to bylo, kdyby…" mi pomáhá procítit ten žádaný stav, čímž se mimo jiné do těla vylučují chemické látky, jako kdyby to bylo skutečné, třeba i ty pověstné hormony štěstí…