Relaxace

13. listopadu 2013 v 20:47 |  Odpočinek
Když se řekne "relaxace", dodnes mám tendenci si vybavit různé speciální postupy, kdy se jede podle určitého schématu. Je přesně dáno, kdy se soustředit na levou nohu, kdy si představit tíži v pravé noze, kdy zatnout levou půlku hýždě a podobně. To mě v začátcích od těchto postupů bohužel dost odrazovalo. Zdálo se mi, že snaha je přesně dodržet mi sebere více energie, než mi měla samotná relaxace dodat. A tak většinou vyhrálo to, že jsem zalezla do postele. Což o to, to by ještě nevadilo, nezáleží příliš na místě, kde relaxaci provádíme. Problém byl, že můj navyklý způsob odpočinku mi nedával tolik potřebné osvěžení, neuvolnilo se tělesné ani psychické napětí, v hlavě se mi honily obvykle stále ty stejné myšlenky dokola (že bych se měla vzchopit a pořád jenom neležet). Ležela jsem prostě proto, že na nic lepšího jsem neměla energii.

Až postupem času jsem si začala připouštět, že můj způsob postelové relaxace není právě efektivní a že ty různé relaxační postupy mi možná mají co nabídnout. A to i přesto, že můj odpor k dodržování jakýchkoliv postupů a instrukcí při odpočinku trvá dodnes. Nejcitelněji jsem to asi pocítila na hodině jógy, kdy nám paní lektorka postupně říkala, na kterou část těla se máme soustředit a jenom tak pocítit, že jí vůbec máme. Uvědomila jsem si, jak mám napjaté svaly třeba i v "blbém" chodidle, nemluvě o problematických partiích typu pánev, břicho, krk, hlava atd. Mimochodem, právě to uvědomění a pocítění fyzického napětí je prvním a při opakovaném uvědomování si často i dostatečným způsobem, jak ono fyzické napětí postupně rozpustit.

A tak jsem toto nenápadně, postupně začlenila do svého odpočinku. Důležité ovšem je nesnažit se příliš cíleně tělo uvolnit, protože přehnaná snaha plodí jen další napětí. Úplně stačí si onu část těla uvědomit, uvědomit si případné napětí v této části těla a jen to celé pozorovat. Důležité je nevzdávat to po prvním pokusu. U sebe mám tu zkušenost, že na takovéto uvědomování si svého těla nejsme moc zvyklí, a tak často zpočátku ani nevíme, jak procítit třeba chodidlo. Ale to nevadí, ono to přijde postupně a právě pokud to nejde, je jasné, že moc "neumíme být ve svém těle" a že právě tento způsob nám může přinést něco nového. Doporučuji také nevynechávat zdánlivě nepříliš důležité části těla jako právě třeba chodidla, nohy, ruce, protože právě uvědomění si a uvolnění těchto oblastí pro začátek může být jednodušší a budete možná dříve cítit výsledky než u těch problematických partií (kde to ale samozřejmě zkoušíme také). Například jsem se naučila relativně brzy takto uvolňovat svaly na nohou, což mě postupně prakticky zbavilo neustálých bolestí nohou (svalů, kloubů, ale i jakoby holenních kostí), kvůli kterým jsem často měla problém v noci usnout. Toto uvolnění mi pomáhá i s regenerací po nějaké fyzické námaze. Kyselina mléčná a další metabolity se snadněji a rychleji vyloučí v uvolněném svalu, kde nejsou lymfatické cévy stažené napětím. Kromě toho uvolnění rozpouští už samotný pocit bolesti.

Podobně jsem to po přečtení několika inspirujících knížek začala dělat i s nepříjemnými pocity - nepotlačovat, přijmout, že to cítím a po chvíli soustředění se pocit někdy začíná pomalu měnit v uvolňující klid.
Snad ještě víc osvěžující a léčivé je vnímání svého těla jako celku. Je vhodné, alespoň zpočátku, toto provádět po uvolnění jednotlivých částí těla, ale není to žádnou podmínkou. Prostě jenom vnímejte, jak se vy a vaše tělo jako celek cítíte právě v tento přítomný okamžik. Zpočátku se může objevit v první chvíli zneklidňující pocit prázdnoty - to když naše mysl najednou nemá obvyklé podněty k neustálému analyzování - ale po chvíli vnímání této prázdnoty se často změní naopak v hluboký klid. Někdy to chce víc pokusů, protože na podobné pocity při každodenním shonu většinou nejsme zvyklí a podvědomě se obáváme neznámých věcí. Skvělým pomocníkem je také sledování našeho dechu. Nesnažíme se ale dech vědomě ovlivňovat, často se po chvíli vědomé pozornosti prohlubuje sám od sebe.


Klid a uvolnění prožité při relaxaci se obvykle tak nějak samo od sebe zařadí do běžného života. Zjistíme, že podobný způsob odpočinku je mnohem více osvěžující než pouhé polehávání před televizí. Že pokud takto odpočíváme večer, dostaví se rychlejší a vydatnější spánek. Že napětí a strachy vnímáme tak nějak jinak, s odstupem. Že najednou vnímáme opravdový život ve svém těle, i když třeba pouze ležíme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama