Červenec 2013

Mám únavový syndrom a co dál?

2. července 2013 v 17:59 Léčba a samoléčba
Předpokládám, že ti z vás, kdo se potýkáte s opravdu silnou (případně i dlouhodobou) slabostí a únavou jste jistě už navštívili svého lékaře a ten vás vyšetřil, odebral krev atd. Tady nastává několik možností. Poměrně častou je, že vám nenašel nic nebo něco málo, co by mohlo i nemuselo s únavou souviset. Mně například našly zvýšené protilátky proti EB viru, ale prý tento typ protilátek z lékařského hlediska znamená pouze to, že jsem prodělala EB virózu nebo mononukleózu a tyto protilátky má zvýšené prý velká část populace. Nicméně zajímavé je, že co jsem tak četla a slyšela, tak podobný nález má velká část lidí s únavovým syndromem. Dále mi (o pár let později) našli neznámé cosi - bližší údaje jsem se nedozvěděla, ale údajně podle hematologů to lze taky nějak vysvětlit. Pokud vám tedy nic velkého nenašli, tak vás pravděpodobně praktický lékař poslal na imunologii, revmatologii pokud si stěžujete také na velké bolesti kloubů, na další vyšetření, máte-li potíže např. trávicí, možná i endokrinologii, případně také na psychiatrii (vypadáte-li opravdu špatně :-) ). Hádám, že na těchto vyšetřeních vám buď také nenašli nic podstatného, nebo i našli a nyní podstupujete léčbu, ale každopádně toto čtete zřejmě z toho důvodu, že únava vás trápí dál. V tom případě vám moc držím palce, aby vaše léčba zabrala a vy jste se svých potíží zbavili. Samozřejmě i tak ale můžete sami udělat hodně pro své zdraví a svoji léčbu podpořit (a do budoucna se tak vyvarovat dalších potíží). Rozhodně každý, kdo má potíže s únavou by měl navštívit lékaře, protože za tímto problémem může stát mnoho příčin od různých infekčních nemocí (např. borelióza, mononukleóza, chlamydie, přemnožený zlatý stafylokok…) přes různé problémy trávicího ústrojí (např. i nesnášenlivost lepku nebo jiných potravin) až třeba po špatnou funkci štítné žlázy, problémy s játry nebo bohužel i vážnější stavy. Byl by nesmysl trápit se zbytečně nebo nedej bože něco zanedbat a ublížit si. Nicméně nyní chci všem, kterým po mnoha vyšetřeních nic neobjevili a oni si teď připadají, možná i s výrazným přispěním svého okolí, jako hypochondři vzkázat toto: Nejste v tom sami a není důvod házet flintu do žita.

To, co v tuto chvíli pro sebe můžete udělat v podstatě lze shrnout do několika bodů. Jejich pořadí ale nevypovídá o jejich důležitosti, to je individuální. Tyto body jsem sepsala primárně pro člověka, který onemocněl nově a teprve nedávno se dozvěděl, že něco jako únavový syndrom existuje. Některá doporučení by se mohla trochu lišit v případě, že únavovým syndromem trpíte dlouhodobě, ale většinu z nich lze aplikovat stejně v obou případech.

  • Podpořit tělo vhodným doplňkem stravy. Použít lze jednak doplňky, které celkově čistí a harmonizují tělo (např. mladý ječmen - můj velký favorit, chlorela, aloe vera nebo i obyčejné bylinkové čaje v souladu s doporučeními k užívání) nebo se zaměřit i cíleněji - pokud trpíte nějakou chronickou infekcí nebo jste nějakou prodělali, lze posilovat imunitu např. echinaceou, lichořeřišnicí, rakytníkem, přípravky s beta-glukany, výtažky z grepových jader a podobně (ovšem s citem, někdy méně je více a obzvláště u autoimunitních stavů bych byla spíše opatrnější). Každému však doporučuji zaměřit se na posílení jater, která jsou naší čističkou a mohou výrazně ovlivňovat hladinu energie. Klasikou je ostropestřec mariánský, který lze užívat ve formě pilulek, oleje nebo si třeba vařit čaj z rozemletých semínek (já si jich doma vždycky trochu namelu a rovnou sním). Játra lze ale posílit třeba i čajem z obyčejné pampelišky, možností je hodně. Dalším vhodným doplňkem mohou být omega-3 mastné kyseliny, které potřebuje jednak náš imunitní systém, ale pomoci mohou také přetížené nervové soustavě při potížích s udržením koncentrace. Vhodný je i zvýšený příjem vitamínů a minerálů v dobře vstřebatelné podobě. Já preferuji jejich příjem spíše v přírodní podobě a ve stravě, ale je samozřejmě možné přijímat je i formou potravních doplňků. Na druhou stranu je třeba zmínit, že někteří lidé s únavovým syndromem udělali naopak tu zkušenost, že nejlépe se cítili, když všechny doplňky stravy vysadili. Nechci tím nikoho od ničeho odrazovat, jen považuji za dobré toto zjištění získané na dvou zahraničních stránkách netajit. Já sama jsem zastáncem přiměřeného užívání doplňků, zastávám ale opatrnost jak v množství užívaných druhů, tak ve výběru konkrétního typu.
  • Samostatným bodem je podpora správné střevní mikroflóry. Je to důležité nejen v případě trávicích potíží, ale jak je známo i z televizních reklam, také pro správné fungování imunitního systému. Říká se, že až 70 % imunity sídlí ve střevě. Přes střevo lze ovlivnit také třeba kožní problémy a alergie. Moje zkušenost je taková, že když "je to tam všechno v pořádku", mám více energie a cítím se celkově lépe než když "je tam nějaký problém". V tomto případě nabádám ke zvážení alespoň občasného užívání přátelských střevních bakterií ve formě pilulek (nebo alespoň zkusit krátkodobou kůru), protože u jogurtů a dalších výrobků (dobré je i kysané zelí, nejlépe pickles z prodejen zdravé výživy) nemáme jistotu, zda opravdu obsahují živé přátelské bakterie a jaké množství. Velice důležité je udržení vhodného prostředí pro tyto střevní bakterie (aby nezahynuly poté, co je do střeva dodáme), což znamená věnovat velkou pozornost svému stravování, takže jdeme na další bod.
  • Dbát o své stravování. Zaměřit se na to, co přes den sníme a vypijeme. Vyřadit slazené a ochucené nápoje plné chemikálií a cukru, vyřadit uzeniny, pokud možno sladkosti, průmyslově zpracovávané a instantní "potraviny" (pořád je lepší třeba domácí štrúdl než chemické bonbóny a tučné trvanlivé zákusky). Zkusit omezit mléčné výrobky (především ty nekysané) a výrobky z bílé mouky - pokusit se je nahradit celozrnnými, přičemž největší efekt má zařazení bezlepkových vařených obilovin (jáhly, pohanka, rýže, quinoa) nebo obilovin s nižším obsahem lepku než má pšenice (oves, ječmen, pšenice špalda, žito, kamut) třeba ve formě kaší místo klasického pečiva. Střevo tak dostane šanci odpočinout si od každodenního náporu lepku z bílé pšeničné mouky, která má tendenci ho zalepovat a znesnadňovat vstřebávání živin z potravy. Doporučuji zvážit také otestování na potravinové alergie nebo intolerance. Dále se doporučuji zaměřit na zeleninu - syrovou, vařenou, různé zelené natě a bylinky, v případě dobré snášenlivosti zkusit také luštěniny, určitě nezapomenout na semínka a oříšky (nejlépe je máčet ve vodě pro aktivování enzymů), ty správné tuky rozhodně potřebujeme. U ovoce dáváme přednost spíše druhům, které jsou běžné v našem klimatickém pásu. Ke stravě ještě poznámka: obecně doporučuji celozrnné výrobky a zeleninu, ale nelze to samozřejmě brát doslova. V případě některých trávicích potíží a diagnóz není příjem velkého množství vlákniny ve formě například syrové zeleniny úplně žádoucí. Je zkrátka třeba přistupovat k tomu individuálně a hlavně s citem.
  • No uznávám, že to nezní jako zrovna převratná rada pro vyčerpaného člověka, ale přesto zdůrazňuji: odpočívat odpočívat odpočívat. Máte-li potíže s únavou relativně krátkou dobu, pak doporučuji vyhlásit si jakýsi nouzový režim, plnit jen opravdu to nejnutnější (v ideálním případě nic) a co nejvíc času (nebo podle potřeby) si vyhradit pro sebe a pro odpočinek v té podobě, v jaké nás nejvíce nabíjí. Máte-li skutečně únavový syndrom, pak je zřejmě úplně od věci snažit se odpočívat aktivně (při procházkách, sportem a podobně). Chápu, že jste na to dříve asi byli zvyklí a teď se toho snažíte držet, ale zkuste se opravdu vžít sami do sebe, do svého těla a poslechnout ho v tom, co v tuto chvíli potřebuje. Máte-li chuť jen sebou praštit do postele a nevědět o okolním světě, tak to zkrátka udělejte kdykoliv můžete. Máte-li horší formu únavového syndromu, zřejmě vám stejně ani nic jiného nezbývá. Toto je někdy těžké přijmout, protože člověk je většinou navyklý se celý den věnovat nějaké činnosti a představa spánku nebo válení se v posteli přes den může působit až kacířsky. Je to ale spíše jen přístup nás lidí a také dnešní poněkud uspěchané doby. Nějak jsme se odnaučili vnímat své tělo a jeho potřeby, a tak si ani přes různé signály nevšimneme, že našemu tělu už došly i rezervy. Takže radím nebránit se tomu a nevyčítat si to.
  • U toho odpočívání ještě poznámka. Ona není relaxace jako relaxace. Hlavně pokud se člověk na toto nikdy nesoustředil, může si říct. "vždyť ležím v posteli, tak přece odpočívám", ale už si třeba neuvědomuje, že v hlavě mu jedou myšlenky typu: "pořád jsem tak unavená, jak zítra vstanu do práce…mně je tak divně, co když to do zítra nepřejde…musím zajít na poštu/na nákup/do banky… blablabla" a tělo na ně reaguje napětím. I když se myšlenky třeba na chvilku zastaví, tělo často zůstane v napětí aniž by si to člověk uvědomoval a vlastně ani nemá mnoho šance si skutečně odpočinout. Existují různé techniky relaxace, které mohou být velmi přínosné, ale v té první fázi se mi osvědčilo čím jednodušší, tím lepší. Při velké únavě se mi osvědčilo v leže vnímat své tělo, jak leží na posteli, jak se postupně uvolňuje a procítit tíhu, která ho rozprostírá do podložky. Velmi osvěžující je také vnímat svůj dech, ale nic neovlivňovat. Kdybychom se snažili dýchání ovlivnit, už bychom spotřebovávali energii. Stav, kdy necháme vše plynout a jen vnímáme přítomný okamžik a své tělo (a nebráníme se ani případným nepříjemným pocitům - paradoxně když se je nesnažíme potlačit, v určitém bodě na nás přestanou působit a pocítíme klid) patří k neosvěžujícím a nejléčivějším. Nemusí to jít hned, ale rozhodně doporučuji všímat si, jak odpočíváme. Myslím si, že umění relaxace a osvěžujícího odpočinku je jedním z hlavních pilířů v léčbě únavového syndromu.
  • Vnímat svůj dech. Dýcháním přijímáme do těla energii, přijímáme kyslík, který se účastní přeměny živin získaných z potravy na energii a vydechujeme oxid uhličitý jako konečný produkt látkové výměny, který již nepotřebujeme. Většina z nás dýchá povrchně a látková výměna neprobíhá dostatečně. Je možné zkusit nácvik například jógového dýchání, kdy postupně nadechujeme do břicha, potom do hrudníku a nakonec i do podklíčkové oblasti a tak se vlastně čistí celé plíce. Pro začátek stačí i zkusit samotné dýchání do břicha, kdy si v leže položíme ruku na břicho a dýcháme jemně tak, aby se nám ruka na břiše s nádechem zvedala a s výdechem klesala. Nesnažíme se ale vysloveně násilím. Často velice pomůže, když se na svůj dech pouze soustředíme a vnímáme, jak přirozeně plyne. Obvykle se po nějaké době sami od sebe postupně uvolňujeme a dech se začíná prohlubovat.
  • Existuje metoda zaměřující se přímo na léčbu i diagnostiku chronického únavového syndromu, které se říká Perrinova metoda. Tuto metodu vyvinul osteopat Dr. Raymond N. Perrin DO, PhD, který se únavovým syndromem zabývá téměř 20 let. Více informací včetně seznamu vyškolených terapeutů v České republice najdete na stránce http://www.chronicky-unavovy-syndrom.info/. · Léčebná technika je založena na osteopatickém přístupu, kdy manuální stimulace pohybu tekutin v oblasti mozku a míchy doplněná o manipulaci páteře a jemnou masáž měkkých tkání hlavy, krku, zad a hrudníku napomáhá odtoku toxických látek z mozkomíšního moku dále do lymfatického systému a do krve a jejich konečné detoxifikaci v játrech. Toto ošetření provádí vyškolený osteopat. Pacient zároveň dostává domů za úkol několik jednoduchých (opravdu jednoduchých a nenáročných) cvičení pro uvolnění páteře, aby se podpořilo proudění mozkomíšního moku a uvolnily se nervy podél páteře. Dále dostává za úkol provádět jednoduché automasáže (prakticky hlazení), které napomáhají rozproudění lymfy a odvodu zplodin metabolismu z oblasti hlavy a hrudníku (cviky i automasáže používám dodnes). Diagnostika je založena na fyzických příznacích nemoci přítomných u všech z více než tisíce nemocných chronickým únavovým syndromem, kteří dosud prošli Perrinovým vyšetřením. Já sama jsem se Perrinovou metodou léčila dlouhodobě u skvělé paní doktorky a mám o tomto přístupu velmi dobré mínění. Jen často nelze čekat zázraky hned (zvláště u déle trvajících stavů) a stav se po zahájení léčby také může dočasně zhoršit (člověk se třeba den dva po ošetření cítí hůře) než tělo vyloučí uvolněné toxiny. Velmi oceňuji to, že tato metoda je vyvinutá přímo pro lidi s únavovým syndromem, takže jste vlastně v kontaktu s člověkem, který chápe, o co jde a ví, co tento stav přináší. Prováděné masáže jsou také velmi jemné, je-li to třeba (záleží na pacientovi). Já jsem si dlouhé roky netroufla jít na jinou masáž, protože pro mě byly i poměrně jemné masážní úchopy dost bolestivé, ale tady jsem nikdy problémy neměla.
  • Při návratu zpět ke zdraví a vitalitě jsou nápomocné vlastně jakékoliv techniky, které jemně harmonizují organismus. Může se jednat o nějaký jemný typ masáží nebo reflexní terapie, akupresury nebo akupunktury, tradiční čínské medicíny nebo třeba homeopatie. Možností je spousta, velmi záleží na osobnosti, schopnostech a empatii terapeuta nebo léčitele. Doporučuji spoléhat se na svůj selský rozum a svojí vlastní intuici. Může být velmi povzbuzující něco takového zkusit, možná naopak po čase zjistíme, že to nikam nevede a že se máme posunout někam dál. Doporučuji proto hledat, co vás osloví, na druhou stranu tak úplně neplatí, že čím více metod člověk zkusí, tím spíš a tím dřív se uzdraví (ano, vím, že to stojí peníze). Tak nějak mám dojem, že ty největší trumfy drží člověk ve svých vlastních rukou a že většinou ani moc peněz nestojí. To hledání ale může pomoci objevit něco, co člověka posune správným směrem, ať už to bude citlivý terapeut, ten správný potravinový doplněk nebo třeba inspirující knížka.
  • Protože tělo a duše nebo chcete-li psychika jsou propojené, doporučuji nepodceňovat ani tu naší psychickou stránku. Dobré je zamyslet se nad obdobím, ve kterém vás začala trápit únava. Vžijte se do doby, kdy přesně k tomu došlo a jak jste se v té době cítili. Netrápilo vás něco, nebylo toho na vás moc? V čem to bylo jiné než nějaké vaše šťastné období života, kdy jste byli plní síly? Možná na první pokus neobjevíte nic, co by se zhoršením zdravotního stavu mohlo souviset, ale může to být i relativní maličkost. Kromě toho, jak jste se cítili, může být směrodatná informace třeba i to, že jste přestali chodit na obědy a začali si kupovat bagety nebo že v práci odešel kolega a vy jste ke své pracovní náplni museli přibrat i tu jeho. Možná jste se v tom období zkrátka necítili šťastní a došla vám energie. Nebo jste se podvědomě snažili dostat se z nějaké životní situace, kdy toho na vás bylo moc a tělo na to zareagovalo nepřekonatelnou únavou. Takže třeba víte důvod, proč jste se necítili dobře, ale říkáte si, že se s tím třeba nedá něco dělat. Možná se to nedá přímo vyřešit, ale dělat se s tím dá něco vždycky. Pokud nemůžete situaci změnit, je dobré se soustředit na svoje pocity a na to, jak se cítíte v tento okamžik. Je to až neuvěřitelné, ale někdy stačí si pocity jen připustit a pocítit to, co jsme třeba i dlouho potlačovali a náš pohled na situaci se pomalu začíná měnit.

Naše tělo má velikou schopnost samoléčby, takže vlastně stačí přestat mu v tom bránit. Někdy postačí jeden přístup, jedna metoda nebo jedny vitamíny, aby se zdraví začalo výrazně zlepšovat. Protože je ale v nás takřka všechno propojené se vším, často je potřeba jít na to z různých směrů. Nenechme se tím ale odradit. Některé pokroky nemusí být hned vidět, tělo může nejprve sbírat sílu k nám neviditelným vnitřním léčivým procesům a až po čase to začneme cítit třeba i na hladině naší energie.