Jóga

24. května 2013 v 14:58 |  Jemná cvičení
Ve stavech velké únavy jsem samozřejmě neměla na nějaké cvičení ani pomyšlení. Přemáhání k ničemu dobrému nevedlo. Zvěsti o pozitivních účincích jógy ke mně ale postupně pronikaly ze všech stran. Hodně mě v tomto směru ale oslovila až knížka Fiony Agombar "Beat fatigue with yoga" (v češtině "Zbav se únavy pomocí jógy"). Autorka sama prodělala těžkou formu únavového syndromu (několik let strávila v posteli a na invalidním vozíku) a své uzdravení přisuzuje především pravidelnému praktikování jógy. To mě oslovilo a vlilo novou naději do žil. Konečně zpráva o tom, že se někdo uzdravil i z těžkého (v jejím případě i dlouhotrvajícího) stavu a hlavně uvádí v podstatě návod, jak se jí to podařilo. Mimochodem, později jsem zjistila, že Fiona Agombar napsala ještě knihu s názvem "Endless energy" (v češtině "Nekonečná energie"), kde se se čtenáři podělila o zkušenosti, jak si různými přístupy (např. stravou, cvičením, relaxací, aromaterapií, masážemi…) dlouhodobě zvýšit vitalitu a úroveň energie. Ale vraťme se k józe. Knížku považuji za velmi povedenou, praktickou pro nováčky a především pro nováčky s chronickou únavou. Uvádí doporučené sestavy cviků pro různé stupně únavového syndromu (těžký, střední, lehký). Ukazuje tak, že i dlouhodobě ležící pacient může využít příznivých účinků pomocí relaxace, nenáročných dechových cvičení, meditačních a vizualizačních technik, později i velice nenáročných protahovacích cviků, které vypadají nenápadně, avšak působí postupně na hluboké úrovni. Pomocí jemných fyzických a dechových cvičení dochází k postupné harmonizaci nervového systému, ale i hormonálního a imunitního. Buňky našeho těla začínají ožívat, dýchat a vyrábět energii, která se rozlévá celým tělem. Pravdou je, že mnoho pacientů v ordinacích stěžujících si na nepřekonatelnou únavu má krevní testy prakticky v pořádku a jeví se jako zdravím kypící, přestože příznaky tomu naprosto neodpovídají. To je způsobeno jednak tím, že limity některých krevních testů jsou nastaveny hodně benevolentně a za alarmující se považuje až hodně veliká odchylka. Za druhé, tyto testy nám nesdělí v podstatě nic o vzájemné spolupráci nervového, hormonálního a imunitního systému, prostě nám to neřekne, jak systém pracuje jako celek. Jenže když to někde "drhne", může se to projevit tak, že skoro ani nevstaneme z postele. Aby toho nebylo málo, velký vliv na úroveň naší energie má naše psychika - jak se cítíme, jak vnímáme každodenní prožitky. Snad ani tak nejde o to, jaké ty naše pocity konkrétně jsou - zda příjemné nebo bolestné, ale spíše o to, zda vůbec aktivně vnímáme sami sebe a své pocity opravdu prožíváme nebo jestli spíše jen pasivně přežíváme, pocity si raději ani nepřipouštíme, a den za dnem jedeme jako roboti. Velmi důležité, řekla bych až klíčové, je vnímání vlastního těla, a k tomu právě jóga směřuje. Ještě pár slov k psychice. Situace, kdy lékař pacienta s únavou pošle k psychologovi nebo psychiatrovi není nijak vzácná (a mluvím i za sebe). To se často pacienta dotkne, protože vidí problémy fyzického rázu a při necitlivém přístupu lékařů a blízkého okolí ho to může stavět až do role simulanta. Přesto jsem přesvědčena, že věnovat se psychice je dobrá cesta, která často hraje při uzdravování důležitou roli (a myslím, že to platí u každé nemoci). Může to ale mít pár háčků. Klasická psychoterapie se může míjet účinkem v tom, že se zaměřuje spíše na vyhledávání (a v lepším případě také zpracovávání) prožitých traumat, což je jistě přínosné, ale mám pocit, že v mnoha případech toto samo o sobě nestačí. Z mé zkušenosti je velmi důležité zaměřit se také na to, jak prožívám přítomný okamžik. Vnímám sama sebe, své pocity, své tělo? Uvědomuji si, jak se v této chvíli cítím? Uvědomuji si, kde je mé tělo napjaté a kde uvolněné? Nepochybuji, že mnoha lidem tyto otázky budou připadat zvláštní, možná vůbec nebudou chápat, na co se ptám. Jóga jako celek (tedy nejen fyzická cvičení) s tímto tématem může velmi pomoci, přestože pocítit účinky na této hlubší rovině může trvat déle. Fiona Agombar ve své knize píše, že v józe není důležité dělání (tedy to co děláte), ale bytí. Zdůrazňuje, jak je "bytí"důležité i v běžném životě a jóga nám nenásilně pomáhá toto prožívat a vnést do života. Já jsem tomu poměrně dlouhou dobu vůbec nerozuměla. Nechápala jsem, co tím Fiona myslí. Nechápala jsem, jak může být důležitý nějaký stav bytí a ne to, co dělám. Vždyť tím, co dělám, se projevuju jako osobnost, podle toho, co dělám a jak to dělám, mě ostatní lidé posuzují, protože činnost je to, co je na druhém člověku vidět. To, co dělám, vlastně utváří mojí osobnost. O tom jsem byla přesvědčena a nerozuměla tomu, že by to mohlo být i jinak. Problém byl v tom, že kombinace tohoto způsobu vnímání (že to, co dělám, utváří moji osobnost) a dlouhodobé únavy, která mi znemožňovala věnovat se mnoha činnostem, ve mně vyvolávala nemalé pocity méněcennosti. Vždyť jakou můžu mít jako člověk hodnotu, když skoro pořád jen ležím v posteli? To důležité, co vám chci říct, je to, že dokud jsem o józe, práci s tělem a meditaci jenom četla v knížkách, toto mé přesvědčení zůstávalo nezměněné a já se dál trápila, že můj život je k ničemu a jak by to bylo hezké, kdybych zvládla ty složité jógové pozice nakreslené v knížkách. Ale o tom to tolik není. Důležité je především vnímání sebe a svého těla v konkrétním okamžiku. Když člověk pár takových chvilek prožije, podiví se, jak moc je taková chvíle osvěžující a léčivá. Člověk se pak naučí užívat si ty chvíle, kdy je jen sám o sobě. Jsem přesvědčena, že právě takové chvíle nám v dnešní době velice chybí. Nikdo nás nic takového neučil, a tak nám může chvíli trvat, než se dokážeme uvolnit tak, aby nám to bylo příjemné. Možná se podvědomě takových chvil ztišení i bojíme, protože nejsme příliš zvyklí nechat věci plynout, nemít nad nimi kontrolu. Vědomé provádění jemných (nejen) jógových cviků pomáhá naučit se vnímat své tělo a přítomný okamžik (přičemž jako bonus protahujeme tělo), ale není to nutností.
V ČR jsem se ještě nesetkala s lekcí jógy určenou přímo pro lidi s únavovým syndromem tak, jak je vede Fiona Agombar ve Velké Británii, což je škoda, protože se správným cvičitelem/cvičitelkou odborně vedená hodina jógy člověku velmi pomůže, cvičitel/cvičitelka může člověku poradit a motivovat. Já jsem se osmělila navštívit vedenou lekci jógy poprvé v době, kdy jsem na tom ještě nebyla moc dobře. Hodina trvala 90 minut a bylo to pro mě zkrátka příliš náročné, takže jsem to vzdala. Nakonec jsem se z toho však poučila tak, že se jen nesmím přepínat a na hodině se nesnažit všechno zvládnout. Začala jsem hledat raději 60 minutové lekce a pročítat jejich náplň. Z toho, co jsem zkusila, mě uchvátil kurz jemná jóga. Trvá 60 minut a jeho součástí je relaxace na začátku a na konci, občas dechová cvičení. Protažení je poměrně jemné, ale při některých cvicích se musí zapojit nejeden sval, a tak se tělo i posiluje. A hlavně ty lekce vede úžasná paní cvičitelka, která nám občas s nadšením vypráví, která pozice je na co dobrá a proč. Po pár měsících jsem zjistila, že už to pro mě není náročné cvičení, ale že si tam chodím vlastně odpočinout. Důležité je ale opravdu to, aby se člověk nepřepínal za každou cenu a neházel flintu do žita, když na něco ještě nestačí nebo nevidí pokroky. Věřím, že užitek z principů jógy může pocítit každý, jen je třeba k tomu přistupovat individuálně a s citem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama