Jídlo naším lékem

7. května 2013 v 16:39 |  Léčivá strava
Jídlo, které jíme a pití, které pijeme, ovlivňuje nejen naše zdraví, ale i celkový pocit životní pohody. To je dávno známé a v podstatě i dost uznávané. Přesto se mi zatím nestalo, že bych narazila na konvenčního lékaře, který by mě na toto upozornil, spíše jsem se setkala s pousmáním jakožto reakcí na mé snahy. Uznávám, že nic se nemá přehánět a udělat si místo radosti z jídla neurózu není ku prospěchu věci. Navíc si živě vzpomínám, jak jsem k tomuto tématu přistupovala dříve a tak je mi jasné, že přesvědčit o jeho důležitosti někoho, kdo o vlivu stravy na zdraví nikdy nepřemýšlel a je zvyklý automaticky jíst to, co supermarket, závodní jídelna nebo nedej bože restaurace rychlého občerstvení dá, není snadné. Poslední dobou se situace poměrně mění a o vlivu stravy se přecijen mluví. Přesto jsem zatím v ordinaci lékařů o tomto mnoho nedozvěděla. Když vezmu v úvahu, jak moc mi změna stravy prospěla, je to dost s podivem. Asi i proto mám velkou potřebu šířit získané zkušenosti dále. Zpětně mi rozum zůstává stát nad tím, jak lhostejně jsem k jídlu dříve přistupovala. Až zdravotní problémy mě donutily začít si všímat toho, co mi dělá dobře a co ne. Možná to ted vypadá, že člověk, který na první pohled nemá s trávicím ústrojím problémy, nemá důvod se tímto tématem zabývat. Vhodně zvolená přirozená strava může ale nabídnout mnoho pozitivních účinků i lidem zdravým nebo těm, které trápí problémy zdánlivě s trávením nesouvisející. Vhodně zvolená strava může třeba "pouze" zvýšit imunitu, ale také např. zlepšit kvalitu pleti, takže postupně se přestanou tvořit beďary (vlastní zkušenost), zklidnit různé ekzémy (mně prakticky zmizel), projevy různých alergií (po několika letech jsem zažila, jaké to je zase dýchat nosem) nebo možná "jen" dát pocit větší vitality a důvěry v síly vlastního těla (není to přesně to, po čem vyčerpaný a oslabený člověk touží?). Zkrátka, dodáme-li tělu dobré palivo, bude fungovat líp, i když to nemusí být hned vidět nebo se to nemusí hned projevit nijak konkrétně.

Já jsem si postupem času vytvořila jídelníček, který mi vyhovuje z hlediska účelnosti (co si myslím a cítím, že je pro mě zdravé a dělá mi dobře), chuti i časové nenáročnosti přípravy. Radikální změna může někomu vyhovovat, ale hádám, že u spousty lidí je to naopak. Je lehké říct si, co se rozhodnu nejíst, ale ve skutečnosti je ještě důležitější vyzkoušet a vybrat si, co tedy jíst budu. Pak odpadne pocit, že vlastně člověk neví, co má jíst. Navíc prvotní nadšení se sice cení, ale důležitější je výdrž. Každý by se měl řídit svojí intuicí a postupovat svým tempem, není cílem se vyhladovět (přestože léčebný půst může mít skvělý výsledek - u unaveného a oslabeného těla bych ale byla spíš opatrná). Každopádně ráda se s vámi podělím o svoje poznatky a zkušenosti.

Na začátku doporučuji se zamyslet nad tím, co vlastně jíme během našeho běžného dne. Zdůrazňuji ten běžný den, protože důležitější je, co jíme často a pravidelně než to, že si občas vyhodíme z kopýtka někde na návštěvě nebo podnikneme nájezd na cukrárnu. Já například, když se zamyslím nad jistým obdobím svého života (a asi nebude náhoda, že to bylo období před propuknutím únavového syndromu), dojdu k tomuto výsledku: Ráno k snídani rohlík s marmeládou nebo s nutelou, k tomu jeden sladký puding, ke svačině občas bageta se šunkou a majonézou, oběd ve školní jídelně, čokoládová tyčinka nebo bonbóny ke svačině, rohlík se sýrem nebo instantní polívka k večeři. K pití voda, čaj nebo sladké limonády. Jaké živiny, vitamíny, jakou energii (která není jen o kaloriích) z tohoto tělo získá? No, moc asi ne… Multivitamínové preparáty ani jiné potravní doplňky tohle spravit nemůžou, i když mohou pomoci doplnit některé látky, jenže ono to není jen o tom. Spousta lidských vynálezů nám bylo ku prospěchu, už nám prakticky nehrozí cholera a podobné nemoci ze znečištěné vody a potravy. Poslední dobou jsme se ale dostali do fáze, kdy nás to vzdalování se přírodě takřka zabíjí. A tělo volá po tom, co je přirozené. A přirozené je to, co vyroste tam, kde žijeme a pokud možno v tu chvíli, kdy to dozrává (nebo kdykoliv pokud se to dá přirozeně uskladnit). Přirozené je jíst plodinu v co nejméně změněné formě, tedy třeba kaši nebo chléb z celých obilných zrn, ne torzo z bílé vymílané mouky s hromadou cukru a přepálených tuků.

Když mě oblast výživy začala zajímat, tápala jsem v různých výživových směrech a nevěděla jsem, co si vlastně mám vybrat. Jeden směr propagoval pouze syrovou stravu založenou na zelenině, ovoci a semínkách, jiný směr - třeba makrobiotika - zase doporučoval z velké části vařené obiloviny. Tak jsem si z toho postupem času vytvořila jídelníček, který vyhovuje právě mně (a i ten se může časem výrazně měnit). Vím například, že k snídani mi moc dobře dělá ovesná kaše s oříšky a jablíčkem nebo mrkví, nebo třeba jahelná kaše s jablky a tahini (neslazená sezamová pasta). Vypozorovala jsem zkrátka, že po ránu potřebuji něco teplého a hutného do žaludku. Vydržím na tom klidně i 5 hodin, aniž by mi hrozila slabost od hladu. K obědu je to pak různé, poměrně často volím jídlo na způsob rizota z různých obilovin, někdy přidám i kozí sýr, luštěniny a k tomu schroupnu porci syrové zeleniny. Ke svačině si často dám žitný chleba z kvásku s nějakou luštěninovou pomazánkou nebo si udělám radost nějakou celozrnnou sladkostí. K večeři miluju zeleninové polévky s pohankovými nudlemi a nakrájeným kozím sýrem, ale doma vaříme i jiná jídla. Máme ustálených několik takových jídel, která vyhovují i manželovi, a já si je navíc další den můžu vzít do práce k obědu. V mém životě mají místo i klasická jídla a pochoutky, ale dávám si je spíše na návštěvě, nebo když jdeme do restaurace, občas i doma, ale je to spíše takový malý svátek.

Můj jídelníček nemusí ale vyhovovat každému a je to tak přirozené. Rozhodně ale doporučuji zkusit postupně zavádět nějaké změny. Začít můžeme třeba tím, že místo slazených chemických koktejlů začneme pít vodu (a klidně stačí z kohoutku, ideálně převařená nebo filtrovaná). Tímto krokem si ušetříme nejen mnoho prázdných kalorií a zbytečných chemických sloučenin, na jejichž vyloučení tělo spotřebuje mnoho energie a minerálů. Voda zní obyčejně, ale právě ona je kouzelným prostředkem, který naše tělo nenásilně propláchne a pročistí (a není třeba jí pít extrémně velké množství, prostě normálně). Jako další mě napadá omezení uzenin, případně naučit se je brát jen jako občasnou pochoutku a vybírat si ty kvalitní. Spolu s tím silně doporučuji omezit (ideálně vyloučit) veškeré sladkosti, hlavně ty tučné, přeslazené a nic nedávající, ale přehánět bychom to neměli ani s těmi zdravými. Prostě tak nějak s rozumem, i jablko nebo sušenky slazené nějakým přírodním sladidlem (medem, rýžovým sirupem atd.) bychom si měli vychutnávat jako sladký dezertík. Jako dlouholetý závislák na cukru chápu, že toto zní pro leckoho nereálně. Ale jde to. Pro mě bylo ze začátku jednodušší cukr vynechat úplně. Omezení cukru a jednoduchých sacharidů považuji za důležitý krok směrem k většímu zdraví. Již bylo napsáno mnoho článků i knih o tzv. protikvasinkových dietách. Cukrem se totiž živí kvasinky kandida albicans, které jsou přemnožené u poměrně velké části populace a způsobují různé trávicí problémy, ale i podráždění a únavu, zkrátka oslabují tělo. Jejich přemnožení může být i příčinou únavového syndromu, nebo mohou být až druhotným problémem, kdy dojde k jejich přemnožení v oslabeném těle. Když se tělo přestane vyčerpávat bojem s nimi, může pak svojí energii využívat k sebeléčení.

Na závěr tohoto textu ještě pár poznámek. Zjistila jsem, že nemalý vliv na trávení má nejen složení stravy, ale také množství a způsob, jakým jíme. Když se i sebezdravějším jídlem nacpeme až k prasknutí, žaludek bude přeplněný, účinek trávení snížený a tělo bude přetížené. Může pak reagovat nejen trávicími potížemi, ale i zvýšenou únavou. Zároveň je velmi přínosné jídlo opravdu vědomě vnímat. To vede mimo jiné i k tomu, že tělo si samo řekne, kdy už má dost a nemáme pak tendenci se bezmyšlenkovitě přejídat. Vnímáme-li u jídla svoje tělo a pocity, časem si navíc vytvoříme jakousi intuici, kdy už sami podvědomě poznáme, co nám opravdu dělá dobře.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama