Bioenergetika

29. května 2013 v 16:04 |  Jemná cvičení
Bioenergetika vychází z předpokladu, že každá lidská zkušenost se projevuje také na těle. Během života se ocitáme v mnoha situacích, které vnímáme jako nepříjemné, ať už cítíme smutek, hněv a tak dále. Občas se stane, že člověk nemá v těchto situacích příležitost emoce vyjádřit a zpracovat, případně je pro něj situace tak bolestná a nepříjemná, že některé emoce potlačí a vlastně ani neví, že nějaké měl. Tyto nezpracované nebo potlačené emoce mají ale tendence usadit se někde v těle ve formě napětí, nejčastěji nějakého zatuhlého svalu. Je to vlastně podobný efekt jako když se v důsledku stresu zatnou svaly, aby byl organismus připraven k boji nebo k útěku. Tímto způsobem postupně vzniká tzv. svalový pancíř. Může přitom jít i o hluboké vnitřní svaly a tkáně. Toto vnitřní napětí může dlouhodobě blokovat správné prokrvení, proudění lymfy, která odvádí toxiny z těla, nervových impulzů atd., v těle to zkrátka neproudí a hladina životní energie klesá. Souvisí s tím třeba i tak rozšířené nedostatečné povrchní dýchání. Tento typ napětí je obvykle těžké vědomě uvolnit. Těžké hlavně proto, že člověk si ho mnohdy ani neuvědomuje, tak moc už je s ním sžitý. Uvědomit a procítit napětí v konkrétních částech těla je pak prvním, zároveň však asi nejdůležitějším krokem k jeho postupnému rozpouštění.

Bioenergetické cvičení se zaměřuje na uvědomování a rozpouštění těchto zatuhlých míst a blokád v těle. Využívá k tomu různé jednoduché cviky, kdy ovšem hlavním specifikem je naslouchání vlastnímu tělu, laicky řečeno doporučuje se dělat to, co zrovna člověk cítí, že potřebuje. Cviky bývají zaměřené na různé oblasti v těle, ve kterých se často emoce a napětí ukládají. Těmito oblastmi je třeba pánev, kyčle, břicho, hrudník, šíje, oblast ramen, ale třeba i lýtkové svaly nebo kotníky. Obličej je kapitolou sám pro sebe. Kdo z nás ho má naprosto uvolněný? Kdo z nás nemá alespoň trochu zaťaté čelisti, napjaté čelo nebo i pokožku hlavy? Důležitým prvkem pro uvolnění nashromážděného napětí jsou také hlasové projevy. Člověk tedy má v zájmu uvolnění napětí mručet, zívat nebo i křičet, podle toho, co se mu zrovna zachce.

Když jsem se přihlásila na tříhodinový kurz bioenergetického cvičení, moc jsem si to neuměla představit, ale musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Nejprve proběhlo klasické úvodní kolečko, kdy každý z účastníků shrnul, proč se zúčastnil. Potom jsme s minimem konkrétních instrukcí dostali za úkol se v kleče na podložce protahovat (a podle chuti mručet) tak, jak naše tělo v tu chvíli potřebovalo. V těchto chvílích jsem, myslím, nebyla zdaleka sama, kdo pocítil jakési rozpaky. Jednak představa mručení před ostatními lidmi mi připadala poněkud nezvyklá, za druhé byl nezvyk "cvičit" bez nějakých instrukcí typu "protáhneme pravou ruku, levou ruku ohneme do pravého úhlu…". To je asi jedním z cílů bioenergetiky, znovu nás naučit (protože v dětství to pro nás bylo přirozené) pohybovat se jen tak podle chuti, jak se nám zrovna v tu chvíli chce, nepřemýšlet o tom. Po tomto úvodním protažení následovalo několik cviků zaměřených na různé oblasti v těle. Součástí bylo třeba i bušení pánví do podložky, což mělo za cíl uvolnit případný vztek, který se zde má tendenci ukládat. Zkoušeli jsme třeba také tuto oblast zatínat a poté povolovat (je to jedna z technik, jak dosáhnout většího uvolnění a využívá jí i např. jóga). Byli jsme upozorněni, že se nám kdykoliv v průběhu cvičení můžou vynořovat dávno zapomenuté pocity, což někdy nemusí být příjemné. Trochu jsem se zalekla, co mě čeká, ale nakonec nebylo tak zle. Něco se sice vynořilo (spíše nějaké neurčité pocity napětí), ale za chvíli se to tak nějak rozplynulo nebo se to zase někam ztratilo při změně pozice. Zajímavé byly cviky v leže. Při pozici "v klubíčku" jsem, myslím, určitě nebyla jediná, kdo se chvílemi cítil zase jako malé, bezstarostné, ale možná taky úplně bezbranné, dítě. V našem každodenním životě, kdy musíme nějakým způsobem vystupovat, jednat, rozhodovat se, obvykle ani nemáme prostor být byť jen na chvíli zase tím malým bezstarostným dítětem. Přesto někde uvnitř tím dítětem stále tak trochu jsme. Někomu v této pozici může být vysloveně dobře a někdo zase naopak může vnímat spíše bezbrannost, smutek a podobně. I pokud se v této situaci cítíme "fakt hodně divně a nepatřičně", je to informace o nás a o tom, co prožíváme. Já jsem třeba v této pozici cítila tak nějak všechno výše uvedené. Nakonec mi v ní bylo moc hezky, ovšem s nádechem jakési silné nostalgie, že ten čas je už nadobro pryč. Proč si ale i v ruchu "dospěláckého" dne nedopřát nějakou takovou chvilku jenom pro sebe? Velmi mě zaujal také cvik "sundávání masky", který spočívá v tom, že děláme různé grimasy (nejlépe i se zvukem) podle naší fantazie, zkrátka obličej různě špulíme a křivíme a nakonec rukama hněteme jako bychom se snažili sundat z tváře pomyslnou masku. Zapojíme tak svaly, které v běžném životě tolik nepoužíváme (pokud tedy na někoho často nevyplazujeme jazyk :-) ), prokrvíme obličej, rozproudíme lymfu, aktivujeme různé akupresurní body. A co je hlavní, uvolníme ty svaly, které během celého dne máme automaticky zatnuté a ani o tom třeba nevíme. Každý z nás má obvykle jakýsi svůj ustálený výraz, jakousi masku, kterou používá při kontaktu s druhými, název "sundávání masky" je tedy dost příznačný. A jako bonus je to i docela legrace. Další cvik měl za úkol uvolnit drobné zatuhliny podél páteře. Stočili jsme ručník do ruličky a vleže na zádech jsme stočený ručník umístili nejdřív pod prohnutí krční páteře tak, abychom měli hlavu i ramena na zemi a ručník nám jemně podpíral krční páteř. Úkolem bylo jen vnímat, jak nám ručník podpírá krční páteř a my se tudíž nemusíme o nic starat, nemusíme nikde držet žádný sval, pouze podpěrnou funkci naší krční páteře odevzdáváme ručníku. Poté, co máme pocit, že už to stačilo, stočený ručník přesuneme pod hrudní páteř, na hranici hrudní a bederní páteře (což uvolní třeba i bránici) a pod křížovou kost a opět vnímáme podporu ručníku, jak okolo něj tečeme do podložky.


A co si z tohoto může odnést člověk s chronickou únavou? Tak jednak některé cviky jsou zvládnutelné i pro velmi oslabeného (i trvale ležícího) člověka. Mám na mysli například uvolňování svalů podél páteře v leže se stočeným ručníkem. Postupné uvědomování a uvolňování jednotlivých oblastí páteře je velice přínosné pro dlouhodobě ležícího člověka, protože se tím velice jemným způsobem narušuje zatuhlost způsobená dlouhodobým ležením. A celkově přístup bioenergetiky, tj. jemné uvolňování zatuhlých svalů, tzv. svalového pancíře v různých částech těla, aktivuje životní energii, která pak může lépe proudit. Nemusím asi zdůrazňovat, že když to v těle lépe proudí (krev, lymfa, nervové vzruchy, energie), tak se výrazně zvyšuje a hlavně harmonizuje i imunita (slovem harmonizuje mám na mysli to, že snížená imunita se zvyšuje a naopak imunitní systém, který "blázní" ve formě alergií a různých autoimunitních reakcí se zklidňuje). Myslím si, že velmi nápomocná technika je i poloha dítěte v klubíčku, která nás tak nějak odděluje od vnějšího světa a starostí, pomáhá nám přenést se do našeho středu, kde neexistují myšlenky, starosti ani nemoci, kde zkrátka pouze existujeme a proto je tento stav pro tělo i duši tak léčivý. Také si myslím, že bioenergetika má v sobě velký potenciál řešit psychosomatické problémy tam, kde běžná psychoterapie nestačí právě proto, že úzkosti, napětí a problémy jsou uloženy i v těle a pouze mluvit o nich nestačí.

A na závěr si dovolím citovat část textu o bioenergetice z www.celostnimedicina.cz:

Bioenergetika je metoda určená k obnově a uvolnění vitality člověka. Některé nepříjemné zážitky, např. z ranného dětství, se zachytí v našem těle a tím se vytvoří tzv. energetický blok zvaný svalový pancíř, který dále negativně ovlivňuje základní model výroby a distribuce energie v těle. Tyto bloky vyvolávají především úzkost a strach. Ačkoli každý má problém v jiné oblasti proudění, úzkost a strach stojí za vším. Člověk s dostatkem energie se pohybuje uvolněně, lehce, harmonicky a klidně. Působí vitálně a radostně. Naproti tomu člověk s nedostatkem energie mívá mnohdy škubavé pohyby, které působí napjatým, trhavým dojmem. Takový člověk bývá hyperaktivní nebo netrpělivý, často je tato nadměrná aktivita používána jako obranný mechanismus proti depresi. Hlas bývá někdy tlumený, působí naopak "šedě". V současné době je bezpočet takových lidí s nízkou hladinou energie, kteří bojují s chronickou únavou a frustracemi. Bioenergetika je terapií a jejím terapeutickým úkolem je zvyšování hladiny energie člověka a jejího volného proudění v těle. Cílem je osvobodit člověka od zafixovaných traumatických zážitků z minulosti, jež se projevují jako křečovitost a chronické napětí v těle. Toto chronické napětí se objevuje ve svalstvu brady, krku, svalech ramen, hrudníku a zádovém svalstvu, svalstvu břicha i svalstvu v pánevní oblasti a je výsledkem emociálních konfliktů, které mohou zasahovat až do našeho dětství. Důsledkem je pak nedostatečné a špatné dýchání, které je stažené a povrchové. Vlivem nedostatečného dýchání dochází ke špatné látkové výměně a poklesu energie. Pomocí bionergetických cvičení je možné uvolnit chronické svalové napětí, svalový krunýř a aktivovat tak v člověku energetické procesy. Cvičení vede k znovunabytí přirozené pohyblivosti a emočního prožívání. Pomáhá rozpoznat člověku jeho zábrany a bloky a uvolňuje svalové napětí, které si člověk neuvědomuje. Součástí bioenergitiky jsou jednoduchá cvičení, u kterých hraje důležitou úlohu i dýchání. Jednotlivé cviky přispívají k uvolnění životní síly a obnovení energie.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama