Úvod aneb proč píšu tento blog

14. dubna 2013 v 14:21 |  Úvod
Pomocí tohoto blogu se s vámi chci podělit o svojí cestu z chronického únavového syndromu. Nápad podělit se o své zkušenosti se mi rodil v hlavě už dlouho, ale stále mě brzdily myšlenky typu: "Mám opravdu tak zajímavé zkušenosti, aby stály za přečtení? Můžu svým příběhem dát inspiraci ostatním?" Před asi osmi lety, když mé problémy začaly, toho na internetu na toto téma zdaleka nebylo k nalezení tolik jako teď. Ted jsem toho našla mnohem víc a jsem ráda, že se o tomto problému mluví. Možná, když ted někomu svěříte, že trpíte dlouhodobou paralyzující únavou, máte větší šanci, že na vás nebude vaše okolí koukat jako na mimozemšťana, protože se přece o tom občas píše i v časopisech. Asi i proto jsem dlouho váhala, zda vůbec má smysl k té spoustě informací přidávat další. Nakonec jsem se ale rozhodla, že má.

Vzpomínám, že tehdy, když to na mě padlo silou drtivou a vlastně se ani nevědělo, co to je a kdy tomu bude konec, bývala bych informace od někoho zkušenějšího velmi uvítala. První rok jsem byla z celé situace jaksi paralyzovaná a doufala v zázrak medicínský. Jenže to je právě ta potíž, že on v drtivé většině případů únavy žádný samospásný farmaceutický produkt neexistuje. Druhý rok jsem začala hojně googlit a sjížděla diskuze, nejvíce tu na www.doktorka.cz. Mé dojmy a naděje pak kolísaly od bodu mrazu (příspěvky od lidí nemocných 15 a více let nevěřících v možnost pomoci) po návaly nenadálé euforie (přípravek xxx mi zachránil život). Mnoho informací o únavovém syndromu jsem našla na oficiálních stránkách http://cfids.nezavislestranky.cz/. Jsou zde informace přínosné, kdo o tomto syndromu nikdy neslyšel, hodně se tu dozví. Nejvíce jsem ovšem vyhledávala příběhy reálných lidí a především těch, kteří dosáhli nějakého zlepšení, ba přímo uzdravení. A proto tohle píšu. Chci vám poskytnout svoje zkušenosti a podpořit vás. Tedy hlavně po té lidské stránce. Co se týče konkrétních lékařských doporučení, ta patří do rukou příslušného lékaře (v tom vám mohu nicméně poradit, abyste hledání chápavého a pečlivého lékaře nevzdávali). Tak to by mohlo na úvod stačit. Snad jen ještě zdůrazním, že ač to tak na první pohled nemusí vypadat, jsem přesvědčená o tom, že největší esa držíte v rukou vy samy. Citlivou samoléčbou a láskou k sobě opravdu zmůžete zázraky. Tak jen do toho a mějte se rádi i s tou únavou! A jsem přesvědčená, že určitě nebude trvat věčně...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darina Darina | E-mail | 28. června 2013 v 19:24 | Reagovat

Dobrý den, pročetla jsem si většinu Vašich textů, velmi přínosných, dělejte svým stránkám prosím reklamu :-). Jsem praktická lékařka, mám pár pacientek s CFS, včera jsem si povídala s kamarádem o jeho ženě, která jím trpí již řadu let....tak teď hledám na webu - stejně jako Vy kdysi - co komu pomohlo ke zlepšení či úzdravě...a Váš přístup se mi moc líbí.
Sama jsem taky zažila, o čem píšete, po infekční mononukleose před prvními státnicemi, které jsem tedy musela odložit...naštěstí se to po půl roce spravilo. Když mám ale te´d pacienty s mononukleozou, trochu trnu za ně.... držím Vám palce, ať je Vám čím dál lépe. Mimochodem, nposbrala jste nějaké zprostředkované zkušenosti o tom, jak prospěje či naopak neprospěje u CFS těhotenství? Darina.

2 jak-na-unavu jak-na-unavu | E-mail | 13. listopadu 2013 v 20:56 | Reagovat

Milá Darino,
moc mě mrzí, že jsem si Vašeho komentáře všimla až teď, ale snad lepší pozdě než nikdy. Udělal mi velkou radost, protože jsem měla dlouhé období, kdy jsem přemýšlela, jestli psaní tohoto blogu má smysl. A jestli třeba ten můj přístup je pro lidi stravitelný (asi proto jsem ani nedělala nijak velkou reklamu). Ale stejně pořád věřím, že to smysl má a zase se k němu vracím. A velmi si vážím toho, že se o tuto problematiku zajímáte i jako praktická lékařka, protože opravdu můžete lidem pomoci - už jenom tím, že chápete, o čem mluví, nepovažujete je za hypochondry, můžete dokonce přidat i vlastní zkušenost, poradit…no už jenom to pochopení – a ještě od lékaře - je strašně moc a obávám se, že to u podobných těžko definovatelných a dlouhodobých problémů trochu chybí (alespoň tak se mi to jevilo, ale je to právě samozřejmě o lidech a i tím, že většinou nestačí jen předepsat nějaký lék a při počtu pacientů ani není čas atd.). Na druhou stranu určitě není lehké radit někomu, kdo v této situaci třeba očekává okamžité jednoduché řešení. U lidí s mononukleózou naprosto chápu, že trnete za ně, ale zase třeba díky nepodceňování situace, nějakých doporučení a podobně, se Vám podaří od toho hodně lidí uchránit. Moc Vám držím palce!

A ohledně těhotenství a CFS, to je pro mě teď docela aktuální téma, zkouším to teď totiž přímo na sobě :-) Ne že bych vůbec neměla strach, ale tak nějak věřím, že i z případného propadu se už dokážu nějak postupně vyhrabat. Tak uvidíme. Vlastně až teď nedávno jsem si zkoušela vyhledat, co říká internet na těhotenství a mateřství s CFS, ale nějaký ucelenější pohled jsem si z toho zatím udělat nestihla. Hlavně ty zprostředkované zkušenosti – nikoho takového zatím neznám, i když jsem toto téma našla i na české diskuzi. Ale jestli chcete, můžu Vám za čas dát vědět, jak na tom jsem. Mějte se pěkně, Hanka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama