Můj příběh

14. dubna 2013 v 14:41 |  Můj příběh
Jsem přesvědčená, že mé problémy s únavou mají první spojitost s mononukleózou, kterou jsem prodělala v sedmnácti letech. Potom se zdánlivě vše na rok a půl vrátilo do starých kolejí, ale už jsem tou dobou začala pociťovat různé problémy (suchý kašel, trávicí potíže, časté bolení v krku), které jsem se pokoušela spíše tlumit nějakými volně prodejnými léky. Během tohoto období mi taky vyrašil na rukou svědivý ekzém, který se postupně rozšiřoval. Tou dobou, v roce 2003, jsem maturovala, dělala autoškolu, věnovala se tanci, příteli a představa nějakého pasivnějšího odpočinku mi přišla nereálná, i když jsem už chvílemi vnímala v těle hlubokou únavu. Nechápala jsem, co se to se mnou děje, ale dokud šla únava přemoct, snažila jsem se si to nepřipouštět. Ani po maturitě jsem se nezastavila. Až mě najednou zastavilo moje tělo. Během pár dnů se situace vyvinula tak, že v podstatě jsem nebyla schopná vstát z postele na víc než pár hodin nebo desítek minut a jakákoliv činnost mě stála obrovskou námahu. Tento stav se bohužel ukázal býti jaksi dlouhodobým. Nutno podotknout, že pojem únava dostatečně nepopisuje tehdejší stav. Byl to naprostý útlum, odpočinek prakticky vůbec nepomáhal (ale nic jiného se stejně dělat nedalo), sebemenší námaha stav zhoršovala, bolely mě svaly a zkrátka celý člověk, paradoxně jsem v noci nemohla spát, měla jsem stále lehce zvýšenou teplotu. Následovala série krevních testů u praktického lékaře, nic převratného ale neukázaly. Byla jsem odeslána na imunologii a psychiatrii. Ani na jednom oddělení se nenašlo nic, co by tu obrovskou únavu přímo vysvětlovalo, nicméně na imunologii jsem docházela několik příštích let. Našli mi alergii na roztoče a nějakou tu květenu, začala jsem brát antihistaminika na alergii, kortikoidy na zhoršující se ekzém na rukou a později i do nosu na chronickou rýmu a zduřelou nosní sliznici. Ve více méně stejném duchu proběhly následující dva roky. Měla jsem štěstí, že mě po celou dobu velmi podporovali materiálně i psychicky moji rodiče. Zuby nehty jsem se snažila udržet se na škole, protože to bylo vlastně takové moje spojení s normálním životem.

Poté, co se můj stav na nějakou dobu zhoršil vlivem dlouhotrvající infekce v krku, na kterou mi nakonec (po dvojích antibiotikách) byla dlouhodobě předepsána antidepresiva, zkusila jsem na mamčin popud nějaké bylinné tinktury. A to byl asi takový první posun k postupnému samostatnému hledání cesty ke zdraví. Nedlouho nato jsem navštívila homeopatku, která mě vlastně poprvé seznámila s myšlenkou, že možná taky záleží na tom, co jím. A v tomto jsem měla tou dobou nemalé rezervy. V období, kdy se mé problémy objevily, jsem žila z velké části z instantních produktů, čokolád a suchých rohlíků. Během dalšího roku jsem se tedy zaměřila na jídlo, přečetla i dost knížek a článků, a postupně jsem si vytvořila svůj stravovací režim založený na celozrnných obilovinách, zelenině občas doplněné luštěninami, semínky a ovocem. Mléčné výrobky jsem výrazně omezila, maso jedla jen občas. Začala jsem se zajímat o biopotraviny a zdravá strava se tak trochu stala i mým koníčkem. Po pár měsících se začaly nenápadně dostavovat výsledky. Chronická rýma se výrazně zlepšila, téměř vymizela, částečně se zlepšil ekzém, postupně jsem se začala zbavovat kortikoidů a antihistaminik a co bylo důležité, dostavil se pocit, že jdu správným směrem a že to má smysl.
Současně s tím jsem při pročítání diskuze na www.doktorka.cz narazila na knížku "Beat fatigue with yoga" (Přemož únavu pomocí jógy) od Fiony Agombar, která se pomocí jógy sama vyléčila z těžkého únavového syndromu. Bohužel regulérní hodina jógy pro mě tehdy byla příliš náročná a snaha o cvičení doma neměla takový efekt a ztrácela jsem motivaci. Nicméně čím dál tím víc jsem si uvědomovala, že můj problém je i ve špatně zvládnuté relaxaci a v úzkostlivém přístupu k životu, což mi zpočátku připadalo jako pouhý důsledek dlouhotrvajících zdravotních problémů. Tak jsem začala zkoušet všechno možné včetně např. čínské medicíny, rodinných konstelací, EFT, tzv. Perrinovi metody, různé automasáže atd. Po nějakém čase se mi podařilo vysadit i antidepresiva, která mi sice podle mého názoru valně nepomáhala, avšak moje tělo a psychika na jejich vysazování zpočátku přeci jen nepříjemně reagovala.

Další důležitý bod nastal v roce 2008, kdy jsem začala chodit se svým nynějším manželem. Jednak bylo narušeno moje přesvědčení, že s mými problémy nelze navázat vztah a dlouhodobě v něm žít a za druhé jsem získala nenásilnou motivaci k dalším zlepšením. Ono to totiž u mě nebylo tak přímočaré, že bych viděla pravidelně nějaké zlepšování ve fyzické výkonnosti. Stačilo přecenit síly a ta dlouhá a mnohdy bolestivá rekonvalescence mi následně brala odhodlání k dalším činnostem. Nakonec mě strach z vyčerpání svazoval ještě víc než samotná slabá fyzická kondice. Bylo důležité dělat kroky vpřed, ale ne za každou cenu. V přístupu k sobě, k životu a ke svému zdraví mě také hodně ovlivnily knihy "Cesta" od Brandon Bays a "Moc přítomného okamžiku" od Eckharta Tolle. To bych ale ráda rozepsala jinde. K mému příběhu o únavě chci ještě říci, že v tuto chvíli (možná by se dalo říci zatím :-) ) sice neběhám maratony, ale vedu normální život, chodím do práce na plný úvazek, s manželem se staráme o společnou domácnost, místo v mém životě má i sport, jen si dávám pozor na fyzické a psychické vyčerpání a když ho cítím, nebráním se pasivnímu odpočinku tak, jak tělo právě potřebuje. Zní to možná jako klišé, ale nakonec i já můžu říct, že tyto problémy a hlavně jejich zdolávání mě v životě posunuly někam dál a že to vlastně celé i stálo za to...

Někomu se možná moje uzdravování bude zdát časově zdlouhavé. Určitě to tak není u každého a jsem přesvědčená, že ani u mě nemuselo být. Jen jsem prostě k některým věcem došla až v určitý čas a zkrátka to bylo právě tak, jak to bylo. Nicméně právě o ty klíčové věci, které mi nejvíce pomohly, se chci s vámi podrobněji podělit. Je možné, že právě pro vás bude klíčové něco jiného, ale myslím, že trocha inspirace neuškodí...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jana jana | E-mail | 3. června 2014 v 13:23 | Reagovat

Dobrý den Hanko,
nevím, jestli se díváš na blog, ale ptala ses na těhotenství...Mně osobně těhotenství pomohlo v tom smyslu, že sjem měla pocit, že se vše v dobré obrátí a už bude dobře. Po narození dcery nastalo peklo, nevyspání udělalo své a pak to šlo z kopce...Abych Tě nestrašila a možná už máš vlastní miminko, hodně též záleží na podpoře okolí a tu máš zdá se dobrou. U mě to komplikoval fakt, žejsem žila v cizině, kde pomoc byla minimální, tudíž jsem hodně jezdila domů, což nám nzničilo vztah s manželem. Chtěla bych se Tě zeptat na pár věcí ohledně Tvého uzdraVENÉ, protože jsem momentálně v těžké krizi. Znám Cestu, Čikung a jiné techniky, o kterých píšeš, ale jsme tak slabá, že to nepřipadá v úvahu. Velmi mě vyčerpáváají emocionální konflikty...MOhla by ses mi eventuelně ozvat na mail?Díky Jana

2 Hanka Hanka | 23. června 2014 v 17:06 | Reagovat

Ahoj Jani, teprve dnes čtu Tvůj komentář, ale ozvu se ti co nejdříve.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama